Největší z Čechů – E15

Největší z Čechů aspiruje na film roku. Po nedoceněných Mužích v říji přichází Robert Sedláček s další netradiční komedií.

Největší z Čechů aspiruje na film roku. Po nedoceněných Mužích v říji přichází Robert Sedláček s další netradiční komedií. Podobně jako v případě snímku o mistrovství Evropy ve vábení jelenů ani nástin děje Největšího z Čechů příliš nenaláká. Snímek sleduje filmový štáb, jenž točí české rekordmany v nejbizarnějších disciplínách. Člověk s největším počtem brček v ústech, kaskadér, který skáče z vysokého mostu a málem se zabije, dvojice hořících lidí utíká přes náměstí...

Největší z Čechů však dokazuje, že i z toho lze vykřesat brilantní komedii a také snímek, který o současnosti vypoví nepoměrně víc než všechna média dohromady. Největší z Čechů je klasickou fraškou bez hrdinů, každý z nich již dávno prohrál. Režisér, zjevně Sedláčkovo alter ego v báječném podání Jaroslava Plesla, nemůže natočit svůj vysněný projekt a musí se prostituovat filmem na zakázku.

Totéž platí pro jeho dvoučlený štáb, producentku a všechny "rekordmany", kteří páchají zdraví nebezpečné nesmysly, jen aby zanechali na světě drobný otisk. Právě ta snaha, neschopnost a určitá osamělost každého člověka se nese celou Sedláčkovou tvorbou. To ji povyšuje nad většinu tuzemského nadprůměru.

Snímek má sice hořkou pachuť, díky skvělému scénáři, vůbec nejlepšímu v autorově kariéře, však působí až nezdravě komicky. Dialogy mají potřebný říz, vyhýbají se klišé, jsou zcela nepředvídatelné, navíc jednotlivé rekordy nabízejí scenáristovi ohromný arzenál nových vtipů, gagů a hlášek. K tomu se přidává tradičně skvělé vedení herců, kteří ani v jediném okamžiku nepůsobí, že by hráli. Například nezapomenutelní Igor Chmela a Marek Taclík jako by těmi postavami vskutku byli. To se v dnešním českém filmu daří snad jedině Bohdanu Slámovi.

Největší z Čechů je jednoznačně nejlepší komedií letošního roku, možná nejen českou, ačkoli jí tuzemská ukotvenost pravděpodobně zabrání poměřovat se s jinými produkcemi. A nic na tom nemění ani televizně nehezká vizuální stránka filmu daná nízkým rozpočtem. Sedláček totiž tuto diskvalifikaci dokáže plně využít a přetvořit ji v kvalitu.

Stanislav Šulc, E15, 25.8.2010